Minule jsem psala o dětech, které se chovají jako fakani. Ale co rodiče? MHD je snad lepší než „zážitková agentura“ i když bohužel obvykle v těch horších zážitcích.
Tak si jedu tramvají a najednou slyším „seď ty vole“! Když se otočím tím směrem, vidím dvě malé blonďaté hlavičky sedící na schodech tramvaje a jejich matku, která by očividně byla raději někde jinde a s někým jiným.
Ty dvě malé hlavičky jen seděly a snažili se té „matce“ něco říct. Mohlo jim být tak 3, 4 roky, kdo ví. Kdyby paní nekřičela na celé kolo, asi by si jich nikdo nevšiml. Ale takto. Celá tramvaj slyšela mezi třemi zastávkami, asi tak 10krát okřikování začínající nebo končící slovem „vole“ směřující k těmto dvěma mrňatům.
Myslím, že nejen můj tlak se zvýšil. Myslící na diskutující u mého minulého článku, říkala jsem si, že asi nemá svůj den a nikdo nemá právo ji soudit. Kdyby na ni nebylo vidět očekávání dalšího dítěte, myslela bych si že ji postihly následky současné prohibice. Proč jinak člověk – matka oslovuje děti „vole“ a stále se jim snaží vyhrožovat zmlácením (doslovná citace).
Když se matka rozhodla vystoupit a vyzvala k tomu i své děti, jeden pán to nevydržel a paní požádal, aby byla na své děti milejší. A co ona na to? „Co chceš ty vole, di do pi...“ a vypadalo to na inzultaci přítomného muže.
Venku jedno z těch dětí smýkala tak, že upadlo a ona mu snad ještě za to dala pár facek.
A tak si říkám, pokud matka oslovuje svoje děti „vole“ tak ona musí být jedině „kráva“.
